Lars von Trierova nymfomanie

Že se jedná o kontroverzního režiséra vůbec, to víme dávno. Po těžkém a obskurním Antikristovi (2009) už málokoho vůbec nějaký film překvapí. Výživná směsice biblických výjevů pod taktovkou snad samotného antikrista, lidské utrpení na Zemi, jímž snad jako věřící dojdeme spásy, ovšem zde okořeněné o křesťanstvím utlačované pohlavní pudy a vlastně přirozené potřeby člověka, a následné konvertace z lásky na nenávist, jako výsledek neukojení potřeb a zoufalství z bezmoci, postuluje fyzické ublížení se sexuálním podtextem.

Možná z tohoto důvodu je film napadán spojeními, jako je urážka Bible, Boha vůbec (ovšem nepopřete, že film trefně zpochybňuje hříchy, jež jsou stejně záležitostí lidské nátury, charakteru, a právě zobrazené životní situace, tak jako v praxi evokuje „nelidskost“ církve, neboť Trier svou „stopáží“ četných útrpných scén, pro bystré poukazuje na malichernost tohoto stavu, čímž pozemské utrpení pro toto společenství je) / sexuální otrok-yně / misogynismus (ač dle mého názoru byl obětí spíš Willem Dafoe). Film je oblíben spíše v undergroundovém podsvětí, citují se v něm teze duchovních otců i filosofů.

Pokud je Antikrist misogynní, co říkáte o současné Trierově Nymfomance? Aby nebylo toho sexu málo, rozvržené do dvou dílů? Netvařte se, že jste o ní ještě neslyšeli… Ano, jednu nymfomanku na poli filmu již máme. Jedná se o španělský film z roku 2008 s názvem „Deník nymfomanky“ a „smrdí“ v něm stálá, globální tabuizace sexu, zohledněná metrem vládnoucí a puritánské Ameriky.

S filmovými portály jsem ráda, že nejsem jediná, kdo čekal sakra více. Sex je všude kolem nás, je dajný prakticky na zeptání. Je na novinových stáncích, na internetu v hodinových filmech pro dospělé, ale sex ve filmu? = veliká troufalost a vinou dánského Triera i kinematografická evoluce, ač se můžeme dohadovat, zda jde v Nymfomance o sex, anebo už o porno, a jaký v tom vlastně je, při zavedení těchto termínů do filmové praxe, rozdíl.

Film propaguje všeobecné tabu, čímž sexualita stále je, byť nevěstky nalezneme na každém rohu, tak jako na společenských portálech, přece jenom jít na sex do kina je něco jako „nosit dnes zvonové kalhoty“. Je to de facto antispolečenský čin, pokud ne rovnou hřích, zvláště pro přízemní společnost, ve které žijeme, řídící se podle mravních zásad 19. století, ovšem s prvky nenápadně zainteresované etikety Jacka Rozparovače. Vyvstává polemická otázka: „Jaký je rozdíl mezi nevěstkou a nymfomankou?“, to musí posoudit každý sám.

Autor: Zuzana Shilla N.