Navigace podle hovnivála

Příroda je úžasná a dokázala vytvořit několik tisíc nádherných a prazvláštních úkazů na světě. Na zvířatech se vyřádila ve všech směrech a tak se můžeme setkat v přírodě s různými druhy. Dnes si povíme o tom, jak matka příroda vymyslela orientaci pro jeden velmi zvláštní druh brouka. Mezi živočichy je několik způsobů jak se orientovat v prostoru. Ryby se řídí vůní vody, želvy podle magnetického pole Země a Vrubouni putují díky slunečním paprskům a orientaci neztrácí ani v noci.

Scarabaeus satyrus je druh Vrubouna, který podobně jako jeho příbuzní vyrábí z trusu velkou kuličku. Důvodem k těmto výkonům je nutnost zásoby potravy pro svou larvu. Takto se chovají všichni Vrubouni, ale každý Vruboun je trochu lenoch a tak přemýšlí a kouká, kde by mohl ukrást cizí již hotovou kuličku a měl vše bez práce. Pokud si Vruboun chce ubránit svoji kuličku, musí co nejrychleji zmizet, aby jí případný zloděj neměl šanci ukrást. Posouvání kuličky je pro Vrubouna gymnastickou záležitostí. Ten ji totiž posouvá zadními končetinami a sám je hlavou dolů. I navzdory krkolomné poloze a téměř slepý neuhne Vrbou ze své cesty ani o píď a vždy jde přímo k cíli. Dlouhá léta byla tato technika obestřena tajemstvím, ale tým švédských vědců přišel na to, co za tím stojí.

Při svém bádání biologové přišli na to, že Vruboun je velmi citlivý na měsíční světlo a podle toho se orientují v přírodě. Jedním z testů, který vědci provedli, měl za cíl ukázat, za jak dlouho překročí brouk vzdálenost za určitých podmínek. Výsledky se rozlišili do dvou kategorií. První kategorie byl přechod s měsíčním světlem, který zvládli za 20 sekund. Pokud viděli pouze noční oblohu a hvězdy, dráha byla pokořena za čtyřicet sekund.

Vědci chtěli potvrdit své tvrzení a tak se odebrali k dalším testům. Biologové pouštěli Vrubounům různé části mléčné dráhy pomocí promítače. Ukázalo se, že brouci ztratili kurz bez skutečné oblohy. Vyvrátil se tak názor na to, že brouci se nemohou orientovat podle hvězd, protože je svým zrakem nemohou rozeznat.