Techniky policejních vyšetřovatelů

Policejní vyšetřovatelé a policejní psychologové se shodnou na tom, že dosavadní postupy a techniky rozpoznávající pravdivé a nepravdivé výpovědi na základě nervozity, nemusejí být zcela spolehlivé a pravdivé. Nervózní chování a projevy, které jí následují, nemusí být nutně spojeny s nepravdivostí odpovědi, ale mohou být důsledkem situace, na kterou člověk, jenž vypovídá, není zvyklí. Tudíž se cítí nervózně a v nebezpečí. Jedna z věcí, ve které se naopak policejní složky a psychologové hodnotí jako dobrý ukazatel lživého jednání je výsledek opakujíc se převyprávění události, kdy subjekt, který hovoří pravdu, postupně přidává detaily a další informace, zatím co lhář jen opakuje již řečené skutečnosti či dokonce zestručňuje celý vymyšlený příběh.

Kevin Colwell z Southern Connecticut University tvrdí, že dobrý lhář vylíčí během své první výpovědi celý příběh do podrobna se všemi detaily, ale jeho další výpověď a převyprávění celé události, již nepřinese nové skutečnosti ani se nijak nemění. Dnešní techniky vyšetřování připomínají spíše běžnou konverzaci mezi lidmi a dávno se opustila metoda hodného a zlého policajta.

Již v mnoha televizních seriálech se praktikují policejní techniky, kdy předstíráte neschopného jedince, který neví, co dělá, ale přitom celou dobu sbírá cenné informace. Jedním z příkladu je například poručík Columbo, ale zpátky ke skutečnosti. Lháři mají svojí vzpomínku do detailu naučenou nazpaměť a neumějí ji obohatit o novou skutečnost či detail, zatímco opakování reálné předlohy a vynáší na povrch nové skutečnosti či detaily, na které si subjekt při první výpovědi nevzpomněl.

Testem účinnosti této metody ověřili studenti na vysokých školách. Modelová situace nabídla studentům možnost zajít do pracovny učitele a tam sebrat, vyměnit nebo ukrást test nebo být poctivý. Lháři byli motivováni odměnou ve výši 500 korun, pokud budou dobří. Nicméně při opakovaném výslechu a znovu napsání výpovědi, detektivové poznali lež v 45 případech z celkových padesáti.