Honba za tajemnou japonskou ponorkou I-5

Na mořském dni nežijí jen úžasná stvoření a vraky lodí. Najdou se tam i těla ponorek, které se mnohdy vydali na svou první plavbu, ze které už se nevrátili.

Nejvíce legendami opředená japonská ponorka I-52 přezdívaná též zlatá ponorka díky spekulacím, že uvnitř trupu je schované zlato, byla vyrobena firmou Mitsubishi. Na délku měřila 108,5 metrů a v den tragédie bylo na palubě 112 osob. Pro Japonce to byl národní klenot a dmuli se pýchou, proto k ní postavili ještě další dvě sestry s označením I-53 a I-55.

V pátek 10. března 1944 vyplouvá, ponorka z japonského přístavu Kure na svou první plavbu, zatím nikdo netuší, že do cíle nikdy nedorazí. Na palubě se podle informací nachází nepřeberné množství surovin, mezi kterými nejvíce vyčnívá zlato. Další zajímavou informací má být fakt, že se údajně vezla i mírová smlouva, která měla být předložena vládě F. D. Roosevelta.

Cesta ponorky vedla kolem Singapuru, která v té době byla pod vládou Japonců. Tam měla ponorka menší zastávku a dále pokračovat před Indický oceán do Atlantiku. Ve dne plula pod hladinou a v noci se vynořovala. V červnu 1944 se střetla s německou ponorkou U-530. Ta poskytla pohonné hmoty a německý protiletadlový radar. V tu dobu se však obě ponorky netušíc dostali pod hledáček spojeneckých vojsk. Díky prolomení kódu z šifrovacího stroje Enigma.

Spojenecká letadla dostali za úkol sledovat obě ponorky a potopit. Německá posádka byla opatrnější a plula výhradně pod hladinou oproti japonské, která až tak obezřetná nebyla. Netrvalo dlouho a ponorka I-52 byla zaměřena americkým radarem.

První dvě bomby shozené na ponorku záměrně minuly cíl. Ponorka ihned klesla pod hladinu ve snaze uniknout dalšímu útoku. Pilot letounu Jess Taylor vypustil akusticky řízené torpédo, po pár okamžicích se ozvala mohutná detonace. Nebylo jisté potopení, v té době posádky ponorek aplikovali několik fíglů, aby vyvolali umělý dojem potopení a měli tak připravené oblečení, a zvířecí vnitřnosti pro navození dojmu zničení ponorky.

Tentokrát se nejednalo o falešný dojem, ale ponorka byla skutečně se všemi muži na palubě potopena. Informace a zprávy týkající se této bitvy zapadly v koloběhu dalších informací a na dlouhá léta se na ponorku zapomnělo. Po uplynutí 46 let nedá historie válečné ponorky I-52 spát vojenskému veteránovi Paulu Tidwellovi a tak se vydává do vod Atlantiku hledat vrak ponorky.

Pátrání po ponorce bylo velmi náročné a ne vše se povedlo na první pokus. Tým badatelů v čele s Tidwellem se nepovedlo najít vrak lodi uprostřed vod Atlantiku. Touha po objevení je větší a tak nastává pokus druhý a tak zkouší hledat podle jiných souřadnic. Trpělivost se vyplatila.

V Německu byl objeven deník německé ponorky, jenž se setkala s I-52 a kapitán německé ponorky si vedl pečlivě záznamy, na jejichž základě byla vytvořena nová lokalizace ponorky. Dne 2. Května roku 1995 došlo k nalezení vraku a byl potvrzen objev ponork I-52, splněný sen pro Tidwella.

Hloubka ve, které se nachází I-52, je větší než samotná hloubka potopení Titanicu, ten se nachází v 3 800 metrech pod hladinou a japonská ponorka v 5 200 metrech pod mořem.

Jedno z mnoha tajemství bylo rozluštěno a poloha I-52 byla odhalena. V průběhu dalších let se podniklo mnoho výprav k ponorce avšak existence zlata nebo mírové smlouvy nebyla potvrzena. Jediné co se kdy z ponorky podařilo dostat díky obtížné poloze, byla krabice s opiem, hozena vzápětí zpět do moře.