Jsme tu díky psům?

Zhruba před 250 000 lety obývali Evropu a Asii Neandrtálci. Zvládli vše, co jim příroda během vývoje nastražila za překážky a našli si místo i mezi Homo sapiens, které přišli z Afriky zhruba před 45 000 roky. Během času vzrostl počet našich předků o desetinásobek a neandrtálci se téměř vytratili. Vědci z University Pennsylvania jsou přesvědčeny, že nebýt psů naši předkové by tohoto vítězství nedosáhli.

Již v dobách kdy neandrtálci a Homo sapiens sdíleli společné místo pro lov na území Evropy a Asie, měl Homo sapiens jednu výhodu. Podařilo se mu ochočit vlka (Canis lupus) a získal tak psa. Zjistit počátky domestikace psů není možná a podle koster lze jen těžko určit, kdo byl domestikovaný a kdo ne, neboť ze začátku nebyl žádný rozdíl v rozložení kostí u psů a vlků.

Naštěstí se našlo plno důkazů o domestikaci vlka, aniž by byla potřeba znát rozložení kostí. Jedním z důkazů se získal i v České republice v Předmostí u Přerova. V jednom nalezišti se našla kostra, která ukazovala na vlka. V čelistech tohoto zvířete byla zastrčena mamutí kost. To přináší myšlenku toho, že jde o rituální pohřbení psa člověkem, který měl velmi hluboký vztah k tomuto zvířeti.

Pes byl pro pravěkého člověka velmi vydatným pomocníkem. Kromě stopování a lovení kořisti, pomáhal i s její přepravou. Průměrná hmotnost pravěkého psa byla kolem 35kg a výška 65 cm. Velikost a síla byla ohromná. Lovci je využívali nejspíše k tahání kořisti na vyrobených jednoduchých saní a díky tomu utáhli náklad, který byl mnohonásobně těžší.

Hlavní výhodou pro člověka a psa bylo lidské oční bělmo. Člověk se v přírodě díky očím lehce prozradil. Díky psům se, ale tato nevýhoda proměnila na výhodu. Pes začal reagovat na lidský pohled a bylo to pro něj jasným signálem na co reagovat. Pravěký člověk a pes se tedy mohli domlouvat jen pouhým pohledem a zastínil tak i druh lidoopů. Díky psům se naši předci stali úspěšnější v lovu a převálcovali tak neandrtálce.