Průvodce Prometheem

Dlouho očekávaný Prometheus Ridleyho Scotta sklidil velkou kritiku ze strany filmomolů. Málo krve, násilí, málo „nestvůr“, o to zde jde. Evidentně ale nebyla nahlédnuta hlubší filosofie tohoto filmu. Pomíjím nechronologičnost, která každému diváku ovšem taktéž nedošla, resp. se ani nezamýšlel nad návazností či vůbec spojením s o třicetpět let starým „Vetřelcem“.

Ale zde nejde o pouhé sci-fi, vlastně nejde o sci-fi absolutně. Scott chtěl zachytit přírodovědné teorie podpořené praxí, staré i nové přírodní pravdy, jež možná náš mozek není stále sto pochopit. To, že náš filmový stvořitel vypadal jak vypadal, a to, že se stal hostitelem jiného organismu, kterýmž spojením na samém konci vznikl Vetřelec, je nakonec (doufejme) jediným sci-fi prvkem filmu.

Onen Vetřelec z roku 1979 je tedy návazným filmem na Promethea (2012). Pokud nechcete přijmout nálepku Promethea jako „přírodovědného dokumentu“, ponořte se do čtivého díla Stephena Webba, „Kde tedy všichni jsou?“, a seznamte se s vědeckými výzkumy i trefnými axiomy méně fundovaných, doplněné o tipy na jiné sci-fi filmy, čerpajíc z vědeckých poznatků.

Pochopíte tak, že tento snímek je až neuvěřitelně vizuálně bohatým záznamem objevů naší minulosti v naší budoucnosti. Dojdete tak k otázce: „Co vlastně scifi je?“ – když je to vlastně skutečnost, jen možná naší logickou myslí stále neuchopitelná. Uvědomíte si, jak moc je tento snímek skutečný, až je to děsivé, a možná budete během opětovného pozorování tohoto filmu brečet tak jako já, nad exaktním vystižením původu člověka a nad touhou po konečném ustrnutí ve vědecky doložitelném dogmatu, poskytujícím odpověď na existenční otázky a čas, jenž nám utíká, a během kterého naše generace ani nestihne poznat všechny taje vesmíru.

O již uveřejněných faktech typu DNA za hranicemi Země, shodného s tím naším, anebo potvrzeného života ve vesmíru, nebudu mluvit. Směšný zde může být pouze „zelený a anténkový“ zjev těchto bytostí, byť se můžeme nakonec ještě divit. To, že pocházíme z opice nebo že nás stvořila vyšší moc, je letitá stagnace v neustálé evoluci všeho kolem nás, kdy tam „venku“ je život a my s ním nějak souvisíme a omíláním starých rádoby pravd se ubíráme akorát k evoluci nazpět. Nakonec my, tak jako ty opice, budeme mít „původ“ za hranicemi Země.

Jednou tento film, jako jeho předchůdci (Vetřelec (1979), Vetřelci (1986), Vetřelec³ (1992) a Vetřelec: Vzkříšení (1997)), vstoupí do stejné síně slávy, a nemusí se čistě jednat (s ohledem na naši dobu) pouze o ceněnou kvalitu grafického provedení. Co je třeba ale uvést na pravou míru je, že pouze Vetřelec ze 79 roku je dílem Ridleyho Scotta, a tedy prvním, vizuálně podepřeným nápadem na toto téma. V roce 2015, byť přes nevalné ohlasy, vstoupí do kin Prometheus 2. Osobně doufám, že se jen pro uspokojení diváka, nebude jednat o plejádu slizu…

Autor: Zuzana Shilla N.