Umělecké směry moderního umění 1. díl

Art Deco

Meziválečný umělecký styl Art Deco se uplatnil především v architektuře, ale své uplatnění si našel i v módě, grafickém designu a ve výtvarném umění.

Vznikl v Evropě, brzy se však rozšířil do Spojených států především díky architektuře a interiérového designu. Jeho název vznikl na výstavě Exposition Internationale des Arts Decoratifs Industriels et Modernes, která se konala roku 1925 v Paříži. Výstava byla určena k propagaci moderního života ve světě nového století. Art Deco se často podobá secesi, ale oproti tomuto stylu klade větší důraz na moderní estetiku a soulad na mnoho avantgardních uměleckých tendencí na počátku 20. Století. Odráží v sobě kubismus, futurismus a tvarové deformace, zjednodušuje tvary a je tvořen především jasnými barvami. Tento styl byl vždy velmi oblíbený mezi majetnějšími vrstvami společnosti, díky lehké eleganci a sofistikovanosti.

Pop Art

Vznik se datuje k 50. letům 20. století ve Spojených státech jako reakce výtvarných umělců na změny poválečného stavu ve společnosti.

Předchůdci pop artu byli Charles Demuth a Stuart Davis (20. léta 20. Století), kteří ve svých dílech využívali populární reklamní prvky a komerční výrobky. Stejně jako ve Spojených státech se pop art prosadil i v britském umění. Pop art nemá žádnou ucelenou strukturu nebo program a umělci nebyli příliš aktivní v pořádání velkých výstav, nicméně plno uměleckých děl mělo podobné či stejné myšlenky a prvky. Americká kultura v období pop artu hýřila neony, Supermanem, slávou Marilyn Monroe a dalšími miliony podnětů té doby. Pop art se snažil zprostředkovat kontakt s konzumní duší amerického občana pomocí umění. Pop art otevíral dveře umění obyčejným lidem díky otevřeným pracím a jednoduchým myšlenkám. Svoji domovinu si našel v New Yorku, které odráželo ty pocity a myšlenky jako pop art.