Bojové plyny

Z historie víme, že bojových plynů se poprvé použilo v I. světové válce. Tehdy patřily na válečných frontách k nejradikálnějším zbraním. Jejich účinek byl totiž značný, neboť mohly zlikvidovat více než tisíc vojáků na straně protivníka.

První zemí, která bojové plyny použila v první světové válce byla Francie, poprvé je ovšem použila Velká Britanie v bitvě o Loos. Nejvíce je ovšem používalo Německo. Nejpoužívanějšími plyny byly yperit, difosgen a louisit.
K ochraně před smrtícími účinky bojových plynů se začalo používat plynových masek. Nejen vojáci na frontě, ale jejich pomocí se chránilo i civilní obyvatelstvo a domácí zvířata.

Než byly ještě masky rozšířeny, chránili se vojáci neobvyklým, leč účinným prosředkem, kterým byly kapesníky nasáklé močí. V I. světové válce použili Němci bojového plynu yperitu, nazývaného také hořčičný plyn. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek a projevuje se leptáním sliznic. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech, zejména v podpaží či na genitáliích a má mnohostranný účinek na organismus.

Projevuje se poškozením tkání, pokožky, očí, dýchacích orgánů a zažívacího traktu. Oběť má po zasažení yperitem pocit, že cítí vůni česneku, což zapříčiňuje sloučenina Alicin. Pokud jsou některé části těla postižené hodně, pak nezbývá, než je amputovat. Příznaky otravy se projevují podle stupně zasažení po 4-6 hodinách.

Nejcitlivějším místem jsou oči, které jsou poškozeny yperitovými parami již v malých koncentracích, které nepůsobí vážná zdravotní poškození dýchacích orgánů nebo kůže. Vyšší koncentrace parami destilovaného yperitu se projeví podrážděním v nose, v hrdle, dostavením se horečky, ztíženého dýchání, pocení, kašlání a celkové ochablostí organismu. Yperit byl nazván podle města Ypres, kde je Němci prvně použili.