Jak cestovali Vikingové?

Pro mnohé bylo dlouhou dobu nemožné přijít na to, jak Vikingové cestovali přes moře. Zámořské plavby Vikingů do Grónska a na Labrador do dnes tichý úžas. Cestovat přes Atlantik je velmi nebezpečný druh cestování, neboť je zde málo orientačních bodů a k tomu velmi nehostinné prostředí. Jak zvládli Vikingové udržovat kurz, aby neztroskotali a nezůstali uprostřed Atlantiku?

Je tomu zhruba tisíc let, co Vikingové dopluli do Grónska a k břehům Severní Ameriky. Vikingové nemohli používat ani kompas, neboť přibližně v té době co byli na moři, v Číně poprvé vymysleli kompas. Do Evropy se až tato technická vymoženost dostala až o mnoho později a tak je nemožné aby Vikingové touto technologickou vymožeností té doby jakkoliv využívali. Základní orientací pro drsné cestovatele byli především ptáci, hvězdy a hlavní vodítko slunce.

Při bouřích a zamračené obloze, která je na Atlantiku velmi častá, je velmi těžké orientovat se podle slunce. Sebemenší vychýlení z kurzu tak mohlo mít pro celou plavbu nedozírné následky. Severské legendy vypráví o kouzelném kameni, který ukazoval slunce i během zatažené oblohy a Vikingové se tak mohli orientovat za všech podmínek. Vědci prokázali, že tito cestovatelé skutečně používali navigační kameny, které je dovedli k cíli i pod zamračenou oblohou.

 

2Slunce svítí i zpoza mraků a vytváří polarizované světlo. Lidské oko toto světlo normálně nevnímá, ale Vikingové si s tímto problémem poradili díky krystalům islandského vápence. Teoreticky je možné odhalit, kde se skrývá slunce natočením vápence. Díky dvojlomnému krystalu vznikají dva pruhy světla, natáčením vápence se síla světla mění. Vikingové jím manipulovali tak dlouho dokavaď oba pruhy světel nebyli o stejné intenzitě. Tím bylo zjištěno, kde se nachází slunce.

 

Vědci si kladli otázku, jak moc byla tato navigační pomůcka přesná. Hlavní test proběhl během zatažené oblohy na místě, kde vědci znali polohu slunce. Pomocí slunečního krystalu určili polohu slunce na 99% správně.