Jasmíniny slzy (Blue Jasmine)

Miluji filmy Woodyho Allena, jsou tak plné elegantního perverzního šarmu galantního počinu téměř osmdesátiletého muže, který ulítává na mladých holkách. A kdo taky ne. Ovšem s tímhle filmem se Woody galantně zmýlil.

Možná je to moje vina, neměla jsem očekávat jakýsi ekvivalent emoce šťavícího Match Pointu s originálním českým názvem „Hra osudu“, který mne dostal na kolena před pár lety, možná v mé náhodné intimní a osudové souhře se scénářem, který si Woody snad vycucal z mého prstu.
A tak mě napadla otázka, zda všechny jeho scénáře jsou ryze výplodem starého blázna a rádoby spisovatele, nebo zda se jedná o publikovaný deníček (cizího) vlastního „plodného či pouze aktivního života“ (i když i tohle je při Woodym spíše zavádějící termín), prožitého kdesi v období sukní, které se začaly teprve zkracovat. Tahle doba musela nejednoho Woodyho dohánět k šílenství…
Tak jsem začala tedy studovat jeho tvůrčí počiny, zamilovaná do jeho suchého humoru a jeho zinscenované lásky, která je (jeho?) šílenstvím (protože to ona opravdu je), kdy alespoň jednou za rok jsem šťastná, že jej jeho nevlastní „Yoko Ono“ dcera, potažmo manželka (nebo jiná z jeho současných milenek) vyrazí ze svého žhavého lože, a dovolí mu mimo jiné, zplodit i filmové dílo, určené pro všechny zhrzené plačky, stojící na pokraji bezcitné reality a romantiky, mezi které patřím asi i já.
Jestli jsou ale Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) romantickým počinem, ztratil Woody na romantiku, na kterou, když to chlap umí – sbalí každou samici (a je fuk v jakém podání), byť je sebeošklivějším zvířetem/eunuchem (doplňujícím krásku), svůj „gentelmanský“ čuch. No nebudu komentovat letošní Oscary…
Krásná, zde značně strhaná Cate Blanchett v roli samomluvky, nabyté díky nevěrám svého muže Aleca Baldwina (který mimochodem hraje nadsamce na své staré roky nadváhy naprosto v každém filmu), to je rána pro mé ženské ego.

Takže film počíná logickou nevěrou, rozvodem a šílením z lásky. Hlavní zápletka však nastává spíše u špatných herců sekundárních rolí a jejich vztahů, které bych v tomto filmu rázem obměnila raději kvalitními porno herci. No a najednou je na poslední scéně zase ta Cate, uplakaná a schizofrenní či co. A sama a sama a sama. Něco mi uniklo?

Autor: Zuzana Shilla N.